Averze už od malička
06.09.2010 17:30
Hned na začátku se musím přiznat, že budu pracovat i s jistým dokumentem TV Nova, který jsem sám neviděl (pouze fragmenty), ale pro mou amatérskou úvahu to není na škodu. Chci se totiž pozastavit nad jistým podle mě chybným názorem. O co jde? TV Nova odvysílala jistý dokument, kde bylo vidět, jak vypadá hokejová příprava malých hokejistů. Z dokumentu vysvítá, že už od malička se kluci učí nenávidět soupeře, mluví se s nimi sprostě atd. Řeknu upřímně žádná novinka, každý kdo je tímto šokován, pochází asi z jiné planety.
Pozor nechci tvrdit, že se s podobnými praktikami ztotožňuji jen říkám, že jsou běžné a dnes už "normální" a to nejen ve sportu, ale v celé společnosti. Nevychovanost a drzost je v dnešním světě spíše ku prospěchu. Bohužel. Přesto by nebylo fér tvrdit, že se s podobnou praxí ztotožňují všude. Pamatuji na příběh, kdy trenér jistých hokejistů ve vývinu poslal svého kapitána k rozhodčímu, aby mu oznámil, že jeho tým obdržel branku, kterou právě rozhodčí přehlédl. Byl to tuším trenér shodou okolností na Spartě, ale mýlím-li se a všude vidím spartu, omlouvám se skutečnému autorovi. Další z podobných případů se odehrál na krajské úrovni. Trenér mládežníků z Litomyšle nechal vyvést jednoho z otců, protože byl hrubý nejen na svého syna. A určitě je takových případů víc, jen se o nich tolik nemluví. Proč? Protože dnešní doba a dnešní lidé hltají lidská neštěstí, bídu a zmar. Někdy s grimasou pochopení a srdceryvným postojem, ale s gustem. Jak jinak si lze vysvětlit, že už i tzv. seriozní deníky, rádia a televize až na občasné výjimky dohánějí bulvár mílovými kroky.
Ale vraťme se tématu. Všeobecně se vnímá, že nejzávažnějším prohřeškem je postup jednoho z otců, který učí svého syna močit na sparťanské suvenýry. Sám jsem ortodoxní Sparťan, umím si představit sparťanskou modlitebnu, vymalovaný byt podle barev svého klubu, ale na toho otce se v podstatě nezlobím. Myslím si, že měl postupovat jinak, ale je to jeho dítě! A tady je ta podstata. Samozřejmě všichni rodiče by měly své ratolesti vést ke slušnému životu, toliko obecná rovina, ale každý z rodičů předává i něco svého. I já můžu svému dítku vštěpovat něco, co může jiným připadat kontroverzní. Budu ho vychovávat jako sparťana, určitě nebudeme mít doma toaletní papír se slávisty, ale na druhou stranu nebudu Slávii vynášet do nebes:-)). Měj úctu a respekt k lidem, kteří si to zaslouží. Buď čestný a spravedlivý, uděláš-li chybu přiznej se k ní a buď připraven nést následky svých činů a příjmy adekvátní trest. Braň se bezpráví, netoleruj lež, podvody a lidskou hloupost a nevychovanost.
Z pohledu člověka, který chce své děti vést k přátelství a sportu, my nepřijde poklesek jednoho takového otce nejhorším.
Za daleko vážnější považuji pochybení trenérů, byť si uvědomuji, že jde mnohdy o obyčejné otce. Ale trenér musí být taky trochu metodik a psycholog a právě on by měl " napravovat" pochybení rodičů ve sportovní výchově. Právě trenér u malých dětí by měl dbát na to, aby děti znaly principy a ideologii sportu podle barona Pierre de Coubertina. Právě u dětí by se měl rozvíjet duch fair play na 1. místě. Samozřejmě, že tuto povinnost by měli mít i rodiče. Nelze vinit trenéra za pochybení rodičů, nelze mu vyčítat, že některý klučina močí na šálu úhlavního rivala. Syn pouze poslouchá svého otce. Ale lze mu vyčíst, že je v těchto věcech utvrzuje svým vlastním přístupem. Je jasné, že časem děti budou muset pochopit smysl taktiky,budou muset spolknout ledacos, aby pochopili co je svět. Budou muset pochopit,že v emoci se občas něco stane, že se občas člověk nechová, tak jak by měl, i když jde jinak o člověka, ke kterému máme úctu. Zároveň také, ale pochopí, že jsou věci důležitější než pomočit, zmydlit šálu, protihráče atd…. Ale vše má svůj čas a vývoj. Děti na začátku mají jakoukoli činnost chápat jako zábavu a jako prostor k navázání nových přátelství, třeba i se soupeřem. Na poznání, že i výsledek a taktika jsou občas důležité, mají čas
Vytisknout
Poslat
